Dějiny školy

Ve školním roce 2005/2006 jsme si připomenuli 10. výročí vzniku našeho gymnázia. V souvislosti s tím chceme nastínit nejen desetiletou historii samotného gymnázia, ale i historii budovy, v níž je naše gymnázium umístěno, a to na pozadí vývoje školství v Lipníku nad Bečvou od doby, kdy byla zmíněná budova naší školy postavena, až do současnosti.

Jak uvedeme podrobněji v dalším textu, každé historické období dalo škole zvláštní ráz; historické události se odrážely na podobě školy; charakter školy se vyvíjel na pozadí měnících se historických epoch, často tragických dějinných zvratů. Bylo to období Rakouska -Uherska, první ČSR, druhé ČSR, německé okupace, tří let mezi osvobozením a komunistickým převratem, 41 let komunistického režimu a času navrácené svobody po sametové revoluci r. 1989.

 

Škola v období Rakouska – Uherska

Budova naší školy byla postavena r. 1881 v Rudolfově parku (dnes Komenského sady) jako pětitřídní dívčí škola. V září 1881 byla školní budova vysvěcena.

V roce 1883 došlo v Lipníku k rozdělení škol podle národností. V následujícím roce 1884 Zemská školní rada v Brně povolila zřízení dvou obecných škol (německé a české). Do té doby zde byla jediná obecná škola dvojjazyčná (zvaná utrakvistická), na níž se vzdělávaly české i německé děti a kde se též protěžovala němčina na úkor češtiny. Česká měšťanská škola tehdy ještě nebyla. Česká lipenská veřejnost (sdružená od r. 1870 ve čtenářsko-pěveckém spolku Lípa) již dlouho usilovala o rozdělení obecné školy na českou a německou, podařilo se to však až ve zmíněném roce 1884. Česká škola chlapecká byla umístěna v domě č. 26 na tehdejší Josefově třídě a česká škola dívčí v Rudolfově parku (tedy v budově dnešního gymnázia). Později byly tyto školy sloučeny a umístěny v obecních domech č. 25 a 26 za budovou Modré hvězdy.

Na začátku školního roku 1885/86 dostala škola novou budovu na Novosadech. Česká škola byla umístěna v pravé straně budovy (v sousedství německé školy dívčí).

Německá správa města nepřála rozvoji českého školství a lákala různými způsoby (často i hrubým nátlakem) rodiče českých dětí, aby zapisovali své děti do německých škol. Německé nátlakové akce nemohly však zastavit rozvoj českého školství. Čeští vlastenci se snažili vymanit město Lipník z německé převahy, proto vedle hospodářského rozvoje české lipenské obce podporovali i rozvoj zdejšího školství. Péči o školství obecné a mateřské zajišťovala Občanská jednota, kterou podporoval Spolek paní a dívek v Lipníku pořádáním různých kulturních akcí k získání peněz pro obecné školy. Podporu nacházelo české školství též u čtenářsko-pěveckého spolku Lípa a u Sokola. Celé období od 2. poloviny 19. století do konce 1. světové války je v Lipníku poznamenáno bojem proti uměle udržované nadvládě německé menšiny. Snahy Němců utlumit rozvíjející se češství v Lipníku pokračovaly až do vzniku ČSR v roce 1918, ale vyzněly naprázdno.

Roku 1894 vzniká v Lipníku ústav pro hluchoněmé (dnes je zde budova ZŠ na Hranické ulici).

Ve školním roce 1895/96 byly v Lipníku otevřeny 2 reálky – česká a německá. Českou reálku založil školský spolek, německou založilo město. Německá reálka byla umístěna v budově dívčí školy u Rudolfova parku (tedy v budově dnešního gymnázia). V důsledku toho byla dívčí škola přeložena na Novosady. Česká reálka byla umístěna v soukromém domě na Štěpánčině ulici. V roce 1897 pak školský spolek postavil (za velkého úsilí a značných obětí české populace v Lipníku a okolí) poblíž kostela sv. Jakuba školní budovu pro českou reálku (dnešní SPŠ stavební). Roku 1900 pak postavilo město na Osecké ulici budovy pro německou reálku a německé chlapecké školy. Česká dívčí obecná škola se tak mohla vrátit z Novosadů zpět do budovy u Rudolfova parku.

Před první světovou válkou byla samozřejmostí účast žáků na bohoslužbách v místním kostele. Zvláštní bohoslužby byly spjaty se zahájením a ukončením školního roku, se zpovědí, sv. přijímáním a biřmováním. Na školách se též vyučovalo náboženství. V průběhu 1. světové války byli někteří učitelé povoláni do armády a o část prostorů se budova školy u Rudolfova parku musela dělit s českou reálkou. Byla zde též umístěna vojenská nemocnice.

 

Škola v období první a druhé ČSR

Po vzniku ČSR v roce 1918 přejímají správu města Lipníka Češi (Národní výbor) a velké množství českých dětí přestupuje z německých škol na školy české. Lipenské německé školství (do té uměle stavěné do popředí) tak upadá. Ještě ve školním roce 1918/19 je v Lipníku zřízena dívčí měšťanská škola v budově na Komenského sadech. V prostorách budovy bylo též umístěno jedno oddělení mateřské školy, které se později přestěhovalo do bývalé české školy na Novosadech, pak opět do budovy na Komenského sadech. V dalším školním roce vzniká v Lipníku i chlapecká měšťanská škola. Pro dívčí měšťanskou školu na Komenského sadech však později nestačil počet místností, proto byla r. 1922 v budově umístěna jen dívčí škola obecná, která se pak v roce 1928 správně osamostatnila (s výjimkou období německé okupace byla dívčí obecná škola ve zdejší budově až do září 1953, kdy zde vznikla koedukační osmiletka – viz níže). Německá měšťanská škola a německá reálka zanikají.

V roce 1922 se přestěhovaly obě české měšťanské školy do budovy na Osecké ulici (tehdy Masarykova ulice), česká chlapecká obecná škola byla umístěna v Jiráskově ulici, česká dívčí obecná škola pak v Komenského sadech (jak je to uvedeno v předchozím odstavci). Na zmíněných místech působily všechny tyto školy až do německé okupace.

V době první ČSR se ve školách dával velký důraz na národní slavnosti (výročí vzniku republiky apod.), připomínal se odkaz T.G.Masaryka jako prezidenta Osvoboditele, pořádaly se časté kulturní akce (divadelní představení, výstavy apod.), odebíraly se časopisy pro školu, doplňovala se školní knihovna, rozvíjela se spolupráce školy s rodiči i s různými sponzory, kteří poskytovali škole finanční příspěvky. Od poloviny 30. let se v důsledku ohrožení národa německým fašismem se zdůrazňovala branná výchova.

Školní rok 1938/39 se časově kryl s posledními dny první ČSR spojenými s mnichovskou krizí (září 1938), s obdobím druhé ČSR (říjen 1938 až polovina března 1939) a s počátkem období německé okupace (od poloviny března 1939) a tyto smutné události jej samozřejmě poznamenaly. Naši vojáci, kteří se po mnichovském diktátu vraceli z odstoupeného pohraničí, byli ubytování ve škole na Komenského sadech ve dnech 9. – 19. října 1938. V těchto dnech se nevyučovalo.

V důsledku odstoupení pohraničních území hitlerovskému Německu mnoho státních zaměstnanců a učitelů muselo opustit odstoupená území a přesídlit do okleštěné ČSR. Aby mohli být znovu zařazeni do svých zaměstnání, vydala československá vláda nařízení (v prosinci 1938) o penzionování provdaných státních zaměstnankyň a učitelek, jejichž manželé byli schopni uživit rodinu, a o penzionování pětapadesátiletých zaměstnanců (učitelů) a třiapadesátiletých zaměstnankyň (učitelek), což se projevilo i změnami ve složení pedagogického sboru obecné dívčí školy na Komenského sadech.

 

Škola v období německé okupace

V důsledku zániku druhé ČSR, obsazení vnitrozemí českých zemí (tedy i Lipníka) německou armádou (v polovině března 1939) a zřízení Protektorátu Čechy a Morava musel být na školní budově ve dnech 18. – 19. března 1939 vyvěšen prapor německé říše. Během období německé okupace (1939 – 1945) se pak při různých výročích spjatých s německou nacistickou říší musel vyvěšovat říšský a protektorátní prapor. Koncem března 1939 byla správa školy pozvána na seznamovací schůzku s velitelem německé vojenské správy (začátkem dubna 1939 pak toto seznámení musel absolvovat i celý učitelský sbor). Dle příkazu místní školní rady z 28. března 1939 a náměstka starosty obce byla učebna v přízemí budovy školy uvolněna pro německou školu, kde začalo vyučování 12. dubna 1939. V prosinci 1939 byly z žákovské a učitelské knihovny vyřazeny takové knihy, které nevyhovovaly novým politickým poměrům (pak následovalo ještě další, dodatečné vyřazování).

V březnu 1941 přišly do Lipníka děti z území ohrožených válkou. Byly ubytovány v ústavu pro hluchoněmé, v lázních za Bečvou, ale také v dívčí škole na Komenského sadech. Dle pokynu vládního komisaře Lipníka (určeného Oberlandrátem v Olomouci) stěhovaly se pak děti dívčí školy z budovy na Komenského sadech do obecné školy chlapecké a dosavadní dívčí školu převzal německý řídící učitel.

V květnu 1941 byla zrušena česká reálka (v dnešní budově SPŠ stavební).

V červenci 1941 byly Komenského sady přejmenovány na Viktoria park.

O letních prázdninách roku 1942 museli učitelé absolvovat kurs německého jazyka a kurs přeškolovací. Ve školním roce 1942/43 se musely obě obecné školy (dívčí i chlapecká) vystěhovat z dosavadní budovy chlapecké školy, kterou získal Lehringsheim s podstatně menším počtem německých učňů, než byl původní počet českých žáků. Obě zmíněné české školy se přestěhovaly do budovy bývalé české reálky.

O prázdninách roku 1943 museli učitelé absolvovat přeškolovací kurs dějepisu a v lednu roku 1944 protiletecký kurs. Narůstal počet hodin němčiny. Při školních slavnostech a podobných příležitostech se hrávala německá a česká hymna. Oslavovaly se hlavně narozeniny „führera“ a vznik Protektorátu Čechy a Morava, později i narozeniny prezidenta Emila Háchy. Někteří učitelé byli povoláni na nucené práce.

Nejsmutnější léta byla 1939 – 1941. V letech 1942 – 1945 už vzrůstají naděje na porážku fašismu. S ústupem Němců během jara 1945 byl spojen i značný chaos. Dne 8. května 1945 byl pak Lipník osvobozen Rudou armádou.

Budova dívčí školy na Komenského sadech byla na konci války značně poškozena, neboť dělový zásah narušil část zdiva pod velkým oknem vpravo uprostřed 2. patra. Mnoho okenních tabulí bylo rozbito a škola byla zcela vyloupena (žel k tomu přispěli i někteří Češi, domnívajíce se, že co patřilo k německé škole, lze směle brát).

 

Od osvobození z německé okupace do konce 80. let

Po osvobození v květnu 1945 byl v budově školy zřízen internační tábor pro Němce, takže dívčí obecná škola se musela na přechodnou dobu nastěhovat do školy chlapecké, kde zůstala do konce školního roku.

Zatímco v době okupace musely být některé školní budovy vyklizeny (v lipenských mateřských školách byly dokonce v posledním období války umístěny vojenské lazarety) a nouzově se vyučovalo ve zmenšených prostorách zbývajících škol i v soukromých domech, po osvobození v roce 1945 se všechny školy vrátily do svých původních budov. Také dívčí obecná škola se přestěhovala zpět do budovy na Komenského sadech. V roce 1945 byla však v této budově umístěna i odborná škola pro ženská povolání (zvaná též rodinná škola), a to 1. a 2. ročník (3. ročník bylo nutno studovat buď v Hranicích, nebo v Přerově). Tato rodinná škola byla však v roce 1950 zrušena a budova přidělena tzv. dívčí střední škole (v dnešním pojetí základní škole).

Namísto reálky bylo v Lipníku zřízeno gymnázium. Od roku 1945 byly tedy ve městě 2 školy prvního stupně, 2 školy druhého stupně, 1 škola třetího stupně (gymnázium). Toto gymnázium bylo však na počátku komunistické éry zrušeno a žáci převedeni do sousedních měst (Hranice a Přerov).

Po komunistickém puči v únoru 1948 nastaly výrazné změny v celém školství. Až do poloviny 50. let se dával přepjatý důraz na politickou výchovu v komunistickém duchu. Konaly se oslavy spjaté s výročími tzv. vítězného února, říjnové revoluce, osvobození Rudou armádou apod., též oslavy spjaté s osobami komunistických vůdců (Lenina, Stalina a Gottwalda). Zavedlo se povinné vyučování ruštiny. Učitelé museli absolvovat různá nesmyslná a nudná politická školení. Konaly se též časté brigády učitelů i žáků v kolektivizujícím se zemědělství, které značně narušovaly normální chod vyučování. Oslovování „pane učiteli, paní učitelko“ bylo změněno na „soudruhu učiteli, soudružko učitelko“. Název „obecná škola“ byl změněn na „škola národní“.

Po nové reorganizaci školství v 1. polovině 50. let byla zřízena v budově na Komenského sadech tzv. osmiletá střední škola (v dnešním pojetí základní škola). Trpěla však nedostatkem učeben, což vedlo ke směnnosti vyučování a k rozptýlení učeben do jiných budov ve městě. Změna nastává až v roce 1958, kdy byla škole přidělena správní budova vojenského pěchotního učiliště (předtím ústav hluchoněmých, v roce 1950 přemístěný na Sv. Kopeček), v níž byl nyní umístěn 2. stupeň školy, zatímco 1. stupeň zůstal na Komenského sadech.

Od září 1950 do jara 1980 byla též v budově zdejší školy na Komenského sadech mateřská škola. Svou činnost ukončila průběhu s rekonstrukce budovy, prováděné v letech 1979 – 1982 (viz níže).

V souvislosti s výše zmíněnou reorganizací školství v 1. polovině 50. let byla v Lipníku roku 1953 zřízena tzv. jedenáctiletá střední škola (zahrnující všechny 3 stupně), a to v budově na Osecké ulici. Po další reorganizaci školství v roce 1961 byl 3. stupeň osamostatněn jako střední všeobecně vzdělávací škola (SVVŠ), zůstal ale ve stejné budově. Současně se zmíněnou změnou jedenáctiletky na SVVŠ mění se i tzv. osmiletá střední škola na devítiletou základní školu.

Bývalá lipenská reálka se mění na střední průmyslovou školu stavební (SPŠS) už v roce 1953.

V roce 1965 byla SVVŠ v Lipníku zrušena. Žáci pak museli dojíždět do Hranic nebo do Přerova.

Na všech školách se odrážely společensko-politické změny na konci 50. let a v 60. letech. Ve srovnání s 1. polovinou 50. let nastává postupné uvolňování (byť velmi pomalé a nedůsledné). Souvisí to s ústupem od nejhorších forem stalinismu v SSSR. Tento uvolňovací proces se přenášel i do ostatních zemí komunistického bloku, tedy i k nám. Zmenšuje se počet různých politických akcí, slábne razantnost politické výchovy. Vývoj tímto směrem vrcholí na jaře roku 1968, kdy se společnost začíná demokratizovat a liberalizovat. Vpád vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 však učinil konec tomuto nadějnému vývoji.

V 70. a 80. letech přichází období tzv. normalizace. Potlačování demokratických svobod v celé naší společnosti se odráží i na školách. Učitelé musí absolvovat nová politická školení, v nichž je okupace vojsky Varšavské smlouvy označována jako akt záchrany socialismu v naší zemi. Zatímco v roce 1968 se školy s celou společností upřímně zapojily do politického dění, v 70. letech se šíří pokrytectví, protože lidé jsou nuceni skrývat své názory a postoje, aby nepřišli o zaměstnání nebo o své společenské postavení.

Na přelomu 70. a 80. let probíhala rozsáhlá rekonstrukce budovy 1. stupně základní školy na Komenského sadech, jež byla dokončena v roce 1982. Opravovaly se stropy, schodiště, sociální zařízení, zřizovaly se kabinety za jednotlivými učebnami. V září 1982 byla již budova opravena a obnoven provoz základní školy – 1. stupně. Ředitelství a 2. stupeň nadále sídlily v bývalém ústavu pro hluchoněmé na Hranické ulici.

Po přemístění mateřské školy pak budova na Komenského sadech sloužila výhradně 1. stupni základní školy.

 Škola od konce 80. let do současnosti

Druhá polovina 80. let přináší naděje na změny k lepšímu v celé naší společnosti, tedy i ve školství. V souvislosti s gorbačovskou glasností a přestavbou v SSSR se začínají i v naší vlasti lidé probouzet a narůstá jejich odvaha k prosazování demokratických změn. Tento proces vrcholí sametovou revolucí v listopadu roku 1989, do níž se zapojují takřka všechny vrstvy naší společnosti. Od konce roku 1989 se naše školství definitivně osvobozuje od politických tlaků, což souvisí s demokratizací a liberalizací života ve státě. Navazuje též na dobré tradice předválečného školství, které v povědomí národa stále žily a nedovedl je vykořenit ani protektorátní, ani komunistický režim. Ke zmíněným tradicím patří i důraz na co nejširší všeobecné klasické vzdělání, které bylo oběma zmíněnými režimy nedoceňováno. Navázáním na tyto tradice bylo i zřízení osmiletého gymnázia v Lipníku. Stalo se tak v září 1993. Obnovené gymnázium bylo umístěno v budově na Osecké ulici č. 315, a to jako pobočka Gymnázia Hranice. Po jeho více než dvouleté existenci doporučila městská rada městskému zastupitelstvu lipenské gymnázium osamostatnit. Městské zastupitelstvo radě vyhovělo a dne 1.7.1996 pak Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR zařadilo naše gymnázium do sítě škol v České republice jako samostatný právní subjekt. Bylo umístěno ve zdejší budově na Komenského sadech. Během července a srpna 1996 byly místnosti školy vybaveny potřebným zařízením včetně učebních pomůcek a didaktické techniky. Začátkem září 1996 bylo gymnázium slavnostně otevřeno za účasti představitelů města, okresu, politických stran, organizací, učitelů, studentů, rodičů a dalších hostů. Za zmínku stojí jistě také to, že již v únoru 1996 byla budova našeho gymnázia prohlášena Ministerstvem kultury ČR za kulturní památku.

Naše gymnázium navazuje na tradice lipenského školství. Jeho vznik je dovršením všech ušlechtilých snah o rozvoj českého školství, které začali čeští vlastenci v Lipníku a okolí uplatňovat už v době Rakouska-Uherska, kdy se bránili proti německému útisku. Od té doby se střídala období svobody s obdobími útlaku, ale díky snahám všech poctivých a obětavých lidí z Lipníka i okolí bylo dosaženo toho, že město má své gymnázium, které stejně jako jiná gymnázia v České republice dává studentům střední všeobecné vzdělání na co nejširším základě, aby byli dobře připraveni pro studium na vysokých školách i pro celý jejich další život. Vedle studia povinných předmětů (český jazyk a literatura, angličtina, němčina, matematika, dějepis, zeměpis, biologie, fyzika, chemie, hudební výchova, výtvarná výchova, tělesná výchova, občanská výchova se základy společenských věd, informatika) prohlubují žáci své znalosti i studiem volitelných nebo nepovinných předmětů (španělština, francouzština, ruština, anglická a německá konverzace, základy podnikové ekonomie, deskriptiva, semináře společenských věd, matematiky, fyziky, chemie, biologie, zeměpisu) a činností v kroužcích (astronomickém, radiotechnickém, chemickém, sportovním, tanečním a v kroužku výtvarné tvorby).

V určitém období působila na naší škole i školní kapela, která vystupovala při různých příležitostech (např. na vánočních besídkách, školních akademiích apod.).

V současné době skupina mladých novinářů ze sekundy vydává pod vedením třídní učitelky školní časopis Moucha, který se díky fantazii autorů a jejich citlivému smyslu pro vtip těší značné popularitě mezi studenty i učiteli. Je též velkým příslibem do budoucna.

Na škole je též zaveden tzv. RADIM, což je vlastně pedagogicko-psychologické poradenství pro žáky, rodiče i učitele. Pracovník pedagogicko-psychologické poradny přichází každý druhý týden do školy a diskrétně poskytuje pomoc žákům v jejich osobních problémech.

V jednotlivých školních rocích probíhají následující školní akce:

– školní akademie je vrcholnou, reprezentativní akcí školy pořádanou vždy v podzimních měsících, škola se na ní veřejnosti v Lipníku představuje tvořivými aktivitami žáků

– adaptační programy, pořádané pro žáky nastupující do gymnázia (tedy pro primány), aby se seznámili navzájem s cílem vytvořit dobrý kolektiv a aby se též blíže seznámili s pedagogy, s nimiž budou nejčastěji komunikovat

– lyžařské výchovně vzdělávací kurzy (pro žáky sekundy a kvinty)

– sportovně turistické kurzy (pro žáky sexty a septimy), jejichž náplní bývá turistika, cykloturistika, vodácký výcvik, hry a sportování v přírodě (žáci septimy se např. účastnili kurzů na Pastvinách nebo i v Chorvatsku)

– vedle běžných výletů pořádaných v každé třídě na konci školního roku koná škola též specifické zájezdy zeměpisného a kulturně naučného rázu, ale i zájezdy zaměřené na prohloubení jazykových znalostí (např. zájezd do Vídně, Londýna apod.)

– poznávací zájezdy do Prahy (pro žáky oktávy)

– zájezdy do divadel v Olomouci, Ostravě, Zlíně a Praze pro zájemce z řad učitelů a studentů

– sportovní akce a soutěže, např. běh zámeckým parkem, recesolympiády (spočívající v tvořivých aktivitách žáků v různých druzích netradičních sportů a her) a účast žáků na turnajích středních škol v basketbale, volejbale, florbale, přespolním běhu a stolním tenise (zejména v posledních třech uvedených disciplínách dosáhli žáci naší školy výrazných úspěchů)

– účast našich žáků v soutěžích a olympiádách (ve školních, okresních i krajských kolech)

– žáci naší školy se též účastní v soutěžích SOČ (středoškolské odborné činnosti), ve školním roce 2001/2002 získala trojčlenná skupina našich žáků (Ivana Jemelková, Martin Kunetka a Petra Vymětalíková) 1. místo v celostátním kole (byli pak navrženi do mezinárodní soutěže CONTEST)

– účast v soutěži Miss Poupě v Hranicích

– ve školním roce 2001/2002 naše studentka Běla Šarayová zvítězila v celostátní soutěží Miss gymnázia

– v letech 1997 – 2003 byly pořádány ve škole i celostátní šachové turnaje (O pohár starosty města Lipníka) pro zdravotně postiženou mládež

– prázdninová soustředění pro úspěšné řešitele olympiád z matematiky a fyziky (organizování Českou jednotou matematiků)

– kurzy s protidrogovou tematikou (pro žáky kvarty), jejichž součástí je beseda s pracovníkem protidrogového centra

– odpoledne zábavných her, které pořádají v každém školním roce žáci naší školy pro děti z lipenského dětského domova (tato akce má mezi zmíněnými dětmi velmi příznivý ohlas)

– „Adopce na dálku“, charitní projekt zaměřený na pomoc nadaným dětem z Indie, které by chtěly studovat, ale bez finanční dotace ze zahraničí by to pro ně nebylo možné, protože jde o děti z velmi chudých rodin. V rámci tohoto projektu si žáci naší školy vybrali (na základě žádostí z Indie) osmiletého indického chlapce Subash Sangameshwara S.H., kterého trvale podporují během jeho vzdělávání. Vše probíhá ve spolupráci s Arcidiecézní charitkou v Praze. Nejde zde jen o finanční podporu, ale i o vytvoření vztahu (osobního kontaktu) mezi dárci a příjemci daru (sponzor je tedy jakýmsi „adoptivním rodičem“)

– vánoční besídky, spojené se „zpíváním koled na schodech“ ve školní budově

– školní plesy spojené se stužkováním budoucích maturantů

– rozloučení se školním rokem, která se uskutečňují na konci června za účasti žáků školy, učitelů, rodičů, bývalých žáků a pozvaných hostů

– dny otevřených dveří, které umožňují dětem majícím zájem o studium na gymnáziu i jejich rodičům, aby se předem seznámili s náplní budoucího studia i se studijním prostředím

Všestranná je i spolupráce naší školy s městem a jeho kulturními institucemi, zejména v různých kulturně vzdělávacích akcích a činnostech. Rozvinula se hlavně spolupráce s Městskou knihovnou v Lipníku a s Občanským sdružením Moravská brána. Takovými akcemi jsou např. výstavy s různou tematikou pořádané v budově naší školy (např. výstava o pravěku v lednu roku 1997) nebo v „domečku“ Městské knihovny v Lipníku.

Městská knihovna pořádá pro žáky naší školy literární přednášky, instruktáže pro poznání systému knihovny (a vyhledávání příslušných informací v něm), též soutěže zvané „Co víš o historii Lipníka nad Bečvou“ s cílem rozšířit znalosti žáků (případně i dalších zájemců) o regionálních dějinách.

Také ve spolupráci s Občanským sdružením Moravská brána účastní se naše škola zajímavých aktivit, jako byla např. akce „Putování za Kelty“ na podzim roku 1998, v níž žáci ve vlastnoručně vyrobených krojích přednesli pásmo keltské poezie.

Trvale probíhající aktivitou, v níž škola spolupracuje s Občanským sdružením Moravská brána, je projekt zvaný „Zmizelí sousedé“, do nějž se zapojila skupina studentů naší školy. Tento projekt vznikl na celostátní úrovni ve „Společnosti Ukrývané děti, Praha“ (záštitu převzali spisovatel Arnošt Lustig a tehdejší prezident ČR Václav Havel, koordinátorem je Vzdělávací středisko Židovského muzea v Praze). V roce 2001 začala zmíněná skupina studentů pátrat po zmizelých židovských občanech (obětech holocaustu) a jejich osudech. Zaměřují se především na bývalé židovské obyvatele Lipníka a okolí. Zajímají se též o způsob života Židů, o jejich zvyky a tradice, též o židovské památky. Své poznatky již zveřejnili na výstavách v „domečku“ Městské knihovny v Lipníku, některé byly i publikovány. V rámci projektu byly též realizovány exkurze do Židovského památníku v Praze a Terezíně, také exkurze do bývalého koncentračního tábora v Osvětimi, spojená s návštěvou solných dolů ve Vieličce a památek Krakova.

V posledních dvou letech se slibně rozvíjí spolupráce s místním farním úřadem v oblasti přednáškové činnosti pro žáky

 

Studijní prostředí naší školy a výhled do budoucna

Na naší škole byla i je dobrá atmosféra ve vztahu mezi žáky a učiteli. Pedagogové se snaží vytvořit žákům co nejlepší podmínky ke studiu, aby bylo sice náročné, ale bez nadměrné zátěže a stresů. To je i jeden z hlavních předpokladů pro dobré studijní výsledky a připravenost na studium vysokoškolské. Většina našich absolventů úspěšně skládá přijímací zkoušky na vysoké školy. Mnozí z nich přicházejí navštívit své bývalé učitele, aby se svěřili se svými životními úspěchy.

Za svůj všestranný rozvoj vděčí naše gymnázium jednak úsilí ředitele školy Mgr. Pavla Vykoupila, jednak činnosti pedagogů a zaměstnanců školy, ale i zřizovateli gymnázia Městu Lipník nad Bečvou, které školu financuje a podporuje.

K efektivnějšímu způsobu vzdělávání žáků slouží na škole odborné učebny pro výuku fyziky a výpočetní techniky s možností využití multimediální techniky i pro jiné předměty, dále učebna pro výuku cizích jazyků, chemie, hudební a výtvarné výchovy. Záměrem do budoucna se jeví potřeba dalších odborných učeben pro přírodovědné nebo humanitní předměty, ale zejména pro výuku tělesné výchovy (zatím se situace řeší přesunem výuky tělesné výchovy do prostor jiných škol v Lipníku, využívána je zejména sportovní hala SOŠ elektrotechnické apod.).

V budoucnu chceme v souladu s moderními a novými tendencemi ve školství vybavit naše žáky souborem klíčových kompetencí, tím je připravit na další vzdělávání a uplatnění ve společnosti. K jejich vytváření směřuje nejen celý vzdělávací proces, ale i aktivity na škole probíhající.

V učení z obecného hlediska jde o to, aby si každý žák dovedl sám vybírat nejvhodnější způsob učení, aby byl schopen vyhledávat a využívat informace pro řešení různých pracovních i jiných životních situací, aby si též uměl uvádět všechny získané poznatky do příslušných souvislostí a dovedl samostatně pozorovat i posuzovat rozmanité jevy v přírodě i společnosti. V souvislosti s tím vším pak bude toužit po dalším poznávání.

Učení jako takové je nerozlučně spjato s řešením problémů. Žáci jsou vedeni k tomu, aby při řešení různých problémových situací dovedli podle svých dosavadních znalostí, zkušeností nebo schopností poznat jádro problému, najít nejvhodnější způsob jeho řešení (výběrem z různých variant) a aby cítili odpovědnost za své rozhodnutí. V tomto procesu se učitel stává stále více partnerem studenta, průvodcem na jeho cestě za řešením, „velkým bratrem“ (jak býval nazýván učitel v Mezopotámii) na nikdy nekončící úzké kamenité stezce nalézání pravdy.

S tím dále souvisí schopnost žáka řadit myšlenky do logického sledu a srozumitelně je předat ostatním, také porozumět druhým, případně se vcítit do jejich způsobu myšlení.

Žák se též učí spolupracovat s ostatními žáky ve studijních skupinách, tím se pak zároveň připravuje na činnost v pracovních týmech v budoucím životě.

Na to navazuje pak i vytváření dobrých mezilidských vztahů, též vztahu ke své vlasti a ke svému regionu (s jejich historickým dědictvím a životním prostředím). Také správné chápání občanských práv a povinností.

Vše, co žák získá ve škole, může pak aplikovat v příslušných oblastech svého působení v dalším životě.

V souvislosti se zaváděním reformy školství zákonem daného Rámcového vzdělávacího programu a vytvářením vlastního Školního vzdělávacího programu chceme naši školu profilovat jako náročnou školu poskytující kvalitní všeobecné vzdělání, nabízející studentům možnost výběru ze široké palety světových jazyků i možnost oborové specializace v posledních ročnících, přirozeně přecházející ve specializaci vysokoškolskou. Taková škola bude mít pro lipenský region vždy nezastupitelné místo. Na druhou stranu chceme využít zvláštního typu naší školy – „gymnázia o osmi třídách“ – k prohlubování charakteru moderní veřejné školy rodinného typu, školy jakožto „velké rodiny“, kde se studenti svých učitelů nebojí a kde učitelé oslovují své studenty křestním jménem, kam přicházejí děti a po osmi letech odcházejí mladé slečny a mladí pánové, školy jakožto „kovadliny duše“ (Komenský).

Věříme, že všem uvedeným záměrům bude naše škola dobře sloužit a že se v návaznosti na bohaté tradice lipenského školství bude její činnost úspěšně rozvíjet i v budoucnosti. Věříme též, že bude dále pokračovat plodná spolupráce s městem Lipníkem nad Bečvou, s jeho institucemi i s lipenskou veřejností.

 

Mgr. Milan Tempír

 

 

Prameny a literatura:

– J. Baďura – Vlastivěda moravská, II. místopis, Lipenský okres

– 50 let českého školství obecného v Lipníku nad Bečvou – Přehled 5.4.1935 a 26.4.1935

– Nikoli nejmenší na Moravě (Kniha o Lipníku nad Bečvou) – článek Kv. Bretšnajdrové „Školství v Lipníku nad Bečvou“ a článek Iv. Kršky „Z minulosti města Lipníka nad Bečvou“

– Kronika (1884 – 1918) národní školy v Lipníku

– Úvodní část kroniky z roku 1924 – 1. díl (kronikář většinou J. Mráček)

– Lipenský kulturní kalendář – září a říjen 1970 (článek „Kapitoly z dějin školství v Lipníku nad Bečvou“), září 1981 (článek „Z minulosti mateřských škol v Lipníku nad Bečvou“), říjen 1981 a duben 1982 (článek „Z minulosti mateřských škol v Lipníku nad Bečvou“), září 1984 (článek „K významnému jubileu dějin školství našeho města“)

– F. Rozsypal – Vývoj českého školství v Lipníku – VSŽMO (Vlastivědný sborník pro mládež župy Olomoucké), ročník 4 (1925 – 1926)

– Pamětní kniha světové války města Lipníka nad Bečvou

– Školní kronika pro dívčí obecnou školu v Lipníku nad Bečvou 1928 – 1953

– Pamětní kniha města Lipníka od roku 1924