Tercie na Baldovci

Hned po prvním máji jsme se vydali na dvoudenní výlet do Baldovce. Pohodlně jsme se svezli autobusem až do kempu, abychom neplýtvali časem a silami, které jsme rozhodně potřebovali na spoustu adrenalinových aktivit, které pro nás v kempu připravili.
Přivítaly nás vytápěné chatky a prostorné apartmány – takže poté, co jsme si zopakovali, co znamenají slova “povlečení”, “cícha” a “povléknout peřinu”, jsme mohli začít s programem.
Začali jsme zlehka na lukostřelbě a foukačce. Po prvních minutách, kdy jsme spíše hledali šípy a šipky v trávě, jsme se už rozstříleli, a na závěr někteří zdatní jedinci už trefovali
i zavěšený kanystr – hlavní cíl.
Pokračovali jsme na horolezecké stěně s různými trasami obtížnosti, tedy až poté, co nám pan instruktor – s parádním vousem – vysvětlil bezpečnost a techniku a navlékl nás do postrojů. Nejlepší z nás vylezli opravdu vysoko i na šikmé stěně.
Po vydatné večeři – kdo měl v autobuse řízek, tak si to zopakoval – jsme rozdělali oheň (a prý že to s mokrým dřevem nejde!), opekli pár buřtů a u kytary zahulákali pár písní. Chlapci měli spíše tendenci se družit s dívkami z cizích škol – inu jsou to velmi společenští tvorové. A pak večerka a do postele (snad povlečené).
Druhý den nás po snídani čekalo lanové centrum – ze spodu vypadá vysoké – jak vypadá z vrchu, jsme se přesvědčili už za chvíli, takže o výroky: “hej, to nedám, kámo” či “já už chci dolů” nebyla nouze. Každopádně nám to šlo skvěle a někteří jedinci lezli a šplhali až do poslední minuty. Také zařezávání popruhů do jistých částí těla při spouštění už nám očividně moc nevadilo, mnozí si to snad užívali více než překážky nahoře.
Závěrečná lanovka byla prostě za odměnu. Zařvání instruktora na věži: “Nohy nahoru!”, zní mnohým v uších ještě teď.
Po obědě byl fotbálek a leháro. Poté co jsme vykoupili nanuky v restauraci, se jelo domů.
Počasí celkem vyšlo – jeden den lehce pršelo, ale druhý už bylo krásně.

Dorazili jsme živí a zdraví. Tož příští rok znovu!